Řez stromů obecně
Pokaždé, kdy stromu ořežeme živé větve, sebereme mu listy a tím část jeho dýchacího ústrojí, na které je zvyklý. Jeho reakcí je co nejrychlejší růst nových větví a olistění, aby se nedusil. Čím více strom ořežeme, tím více větví vyroste. Proto je lepší řezat každý rok méně než jednou za několik let a hodně.
Tak či tak je třeba se o ořezaný strom i nadále starat a buď se nových přírůstků zbavit, nebo je zapěstovat. Pokud to není z hlediska bezpečnosti nutné, ořez živých větví by nikdy neměl přesáhnout 25 % objemu koruny.
Stromy jsou živé organismy. Umí se hýbat, bránit, regenerovat a umí mezi sebou i komunikovat. Podle toho bychom se k nim také měli chovat. Jsou neodmyslitelnou součástí našich životů. Dávají nám mnoho – potravu, léky, stín a vláhu i nepostradatelný kyslík. Dokáží nám zlepšit náladu i ulevit naší uspěchané mysli a za tohle všechno nežádají mnoho.
Žádný člověk neodolá fascinaci mohutným dubem (Quercus), šedesátišestimetrovou douglaskou (Pseudotsuga) či přes dva tisíce let mladým jinanem dvoulaločným (ginkgo biloba)…
Regenerace stromů
Regenerace u stromů takřka neexistuje, nebo alespoň ne taková, jak ji známe my u našich lidských těl. Stromy dovedou zastavit šíření negativních vlivů (hniloba, škůdci, apod.). Musí k tomu ovšem mít vhodné podmínky, a hlavně dostatek času.
Regenerací stromy vyjadřují pouze vůli přežít. Stromy neléčí již poškozené části (nemají na to ani prostředky). Začnou růst někde jinde, čímž zachovávají svoji genetickou informaci a přežijí. Například rozpadne-li se vyhnilá vrba, každá jedna její část znovu zakoření.
Strom dokáže svou ránu tzv. zavalit – zaroste poraněné místo a izoluje jej hnědým dřevem, neperspektivní části odpojí a nechá uschnout nebo se v růstu aktivně vyhne místu, kde se mu v minulosti stalo něco negativního (zmrzl, spálil se,…).
Proti škůdcům se brání zalitím jejich chodbiček mízou (pokud není oslaben suchem).
Kdy řezat jaký strom?
Ovocné dřeviny
Skořápkoviny (ořešák, mandloň…)
Ořez provádíme na jaře, kdy jsou nové přírůstky zhruba 15 cm dlouhé (duben – květen). V té době je strom už vzhůru, přestává tahat vodu a má nejvíce času na hojení ran. I tak se řežou pouze periferie stromu do průměru asi 5 cm. Pokud potřebujeme uříznout celou větev u kmene, doporučuje se řezat dále od kmene – nechat špalek. Tím dáme stromu čas a prostor se s ránou vypořádat.
POZOR! Ořešáky jsou křehké a mají řídké dřevo. Pokud se udělá větší rána u kmene nebo na kmeni či na velkých větvích, rána vyschne, popraská, naprší do ní voda a strom začne vyhnívat. Zatíráním ran se nic nevyřeší, neboť rána a nátěr stejně popraská. Prevencí je správná technika řezu a volba správného času. Možnou alternativou je správné zakrytí rány – ani to ovšem není stoprocentní.
Peckoviny (třešeň, meruňka, broskev…)
Řežou se o rozkvětu do odplození (květen – srpen).
Dodržení doby řezu peckovin je důležité pro udržení jejich zdraví. Při řezu i po ořezu by nemělo být chladné a vlhké počasí. Riskovali bychom tím napadení stromu houbami a šli bychom naproti kleotoku.
Co je to kleotok? Je to projev nemoci či poškození. Něco, jako když Vám teče z nosu. Kleotok není nemoc. Může mít nekonečně příčin. Sucho, vlhko, slunce, mráz, škůdce, poranění, vir, houbu, ořez v nevhodnou dobu apod.
Jádroviny (jabloň, hrušeň, nashi…)
Řežeme je v předjaří a v létě (leden – březen a červen – srpen).
Ovšem pozor na mrazovou náchylnost specifickou pro některé odrůdy.
Drobné ovoce (maliník, ostružiník, rybíz, angrešt, víno…)
Řežeme v předjaří a na jaře (únor – duben).
Okrasné keře
Keře kvetoucí na jaře jako jsou tavolníky, zlatice, jasmín, šeřík, se řežou po odkvětu.
Keře kvetoucí v létě jako jsou ořechokřídlec, tavolník, hortenzie, zimolez, mahonie, pámelník, tamaryšek, můžeme prořezávat každý rok brzy na jaře. Odstraňují se suché větve, větve směřující dovnitř koruny keře a větve, které se navzájem dotýkají.
Okrasné jehličnaté stromy
Jehličnany zpravidla špatně obráží a obecně hůře snáší řez. Při nedostatku místa raději každý rok z jara zaštipujeme nové výhonky, a tím podporujeme zahuštění koruny. Takto postupujeme hlavně u borovic, které téměř neobraží. Při ořezu jehličnanů je nutné počítat i s mízou, která bude vytékat z ran ještě dlouho po ořezu.
Borovice
Není-li to nutné zejména z důvodu bezpečnosti, řez borovice se nedoporučuje. Pokud to nejde jinak, řez se provádí v zimě, když nejsou velké mrazy.
Smrk
Pokud z vážného důvodu potřebujete snížit smrk, je možné jej seříznout až o 1/3 výšky stromu. Smrk si, ve snaze zachovat si svůj tvar, nechá vyrůst novou špičku. Ta ovšem není nikdy sama a tak nám na vrcholu smrku často vznikají sekundární terminály. Ty je dobré upravit dle Vašich představ. Obecně se však již poté moc nedá hovořit o estetické funkci stromu minimálně dokud nedoroste nová špička.
Jedle
Hlubší řez snáší velmi špatně a následně hojně obrůstá nejen v okolí ran. Dobře ovšem snáší tvarovací řezy.
Modřín
U běžných neokrasných modřínů se jakýkoliv řez nedoporučuje. Řez okrasných modřínů se doporučuje na konci léta.
Pozor, dřevo modřínu je toxické.
Tis
Řeže se koncem června. Nemá problém s obrážením a to i s radikálním řezem na pařez. Dá se tvarovat jako bonsaj, solitér i živý plot. Je dvoudomý, což znamená, že má samčí a samičí jedince, tedy ne každý keř má červené plody.
Pozor, tis je silně jedovatý!
Tůje
Řežou se dvakrát ročně. První řez se provádí začátkem léta (červen) a druhý – tvarovací koncem léta (srpen – září).
Okrasné listnaté stromy
Bříza
Kromě bezpečnostních řezů se řez břízy nedoporučuje. Bříza je po řezu snadno napadena houbami, proto je nutné ji po řezu rok až dva ošetřovat. Řez se provádí až po plném olistění (červen).
Lípa
Lze ji řezat celoročně, ovšem po každém ořezu lípa vyžene nové rychlé větve. U lípy se provádí spíše bezpečnostní a redukční řez a v mládí výchovné řezy především pro odstranění budoucích tlakových vidlic, které jsou ve stáří nejslabším místem lip. Při tvarovacím řezu lze lípy řezat tzv. na hlavu.
Dub
Lze řezat celoročně. Duby snášejí řez dobře, ale je nutné počítat s novými přírůstky po ořezu. V praxi se stabilní suché větve na dubech nechávají. Tvoří biomasu pro ostatní živočichy. Pokud se na dubu nachází tlaková vidlice či je jiným způsobem oslabený, hrozí rozlomení koruny a to především v horkých letních měsících.
Buk
Lze řezat celoročně a dobře snáší řez. Buk často vytváří tlakové vidlice, které je nutné odstraňovat, jinak hrozí pád částí koruny a to náhle i při bezvětří. Při ořezu je nutné dbát, aby odřezané části stromu nepoškodily kůru stromu. Je tenká a lehce se strhne.
Vrby
Lze je řezat celoročně. Vrby jsou vhodné pro řez na hlavu, ovšem při velkém sesazení koruny hrozí napadení dřeva houbami a postupné hnití. Výmladky se za pár let mají tendenci ze shnilých pařezů vylamovat.
Javor
Řez lze provádět až po plném olistění (červen) nebo před olistěním na hlavu. V mládí je třeba dbát na odstraňování budoucích tlakových vidlic.
Jasan
Lze jej řezat celoročně, dobře snáší řez, ovšem je nutné počítat se zahuštěním koruny po řezu novými přírůstky. Jasan má velmi křehké dřevo, proto je vhodné odstraňovat vodorovně rostoucí větve, které se jinak často lámou.